KOHOUTEK alpský - viz text

Kohoutek věncový - dvouleté sazenice. 1 ks/40 Kč, 3 ks/100 Kč.
xxx
Do své mailové objednávky mi hned napište: Vaše celé jméno, adresu, konkrétně co objednáváte, kolik ks, č. mobilu a adresu Vaší "balíkovny". Vynasnažte se, prosím, aby celkový obsah zasílaného balíku byl min. za 200 Kč.
xxx
Kohoutek zdobil odedávna předzahrádky u starých chalup, kde kvetl po boku kopretin a topolovek (proskurníků). Kohoutku se daří všude kromě stinných, chladných míst s těžkou mokrou půdou.
Toleruje delší období sucha, vystačí si jen s vodou ze srážek.
Odpadá i hnojení.
Na choroby netrpí, mšice se mu vyhýbají a slimákům jeho chlupaté listy také nechutnají.Semínka si mezi sebou sousedé a známí směňovali, a tím mu zajišťovali zdárnou budoucnost, což platí dodnes. Kohoutek je totiž jednou z rostlin, které se v zahrádkářských prodejnách neobjevují příliš často.

Kohoutek věncový (Lychnis coronaria) je poměrně krátce žijící trvalkou, častěji spíše dvouletkou. V prvním roce (po výsevu) ukáže přízemní růžici stříbřitých listů, druhý rok vykvete, vytvoří semena a odumře. To však není žádný hendikep, protože velmi ochotně vysemeňuje a tak se na zahrádce dál udržuje bez našeho přičinění.

Kvete od června do poloviny letních prázdnin. Intenzivní barvu květů umocňují stříbřitě plstnaté lodyhy vysoké 60–90 cm a přízemní listové růžice, které zůstávají zelené i v zimě.

Kohoutek se díky vzhledu hodí do zahrad napodobujících divokou přírodu, kde se svobodně proplétá mezi travami a řebříčkem. Na selském dvorku se kohoutek zabydlí klidně i ve spárách kamenného dláždění, stejně mu to sluší u laťkového plotu s růžemi, modrými zvonky a oranžovými měsíčky. Dobře se může vyjímat i v zahrádce uprostřed města, třeba vedle stříbrného čistce, panašovaného brslenu a tvarovaných dřevin, jejichž strohé linie pěkně opticky rozvolní.

Kohoutek věncový nevyžaduje velkou pěstitelskou obratnost. Semínka podobná máku hned po dozrání nebo na jaře rozhodíme po ploše záhonu, do spár v dlažbě nebo k okraji štěrkové cestičky. V kontaktu se zeminou brzy vyklíčí.

Kohoutku se daří všude kromě stinných, chladných míst s těžkou mokrou půdou.
Toleruje delší období sucha, vystačí si jen s vodou ze srážek.
Odpadá i hnojení.
Na choroby netrpí, mšice se mu vyhýbají a slimákům jeho chlupaté listy také nechutnají.
Po odkvětu ho necháme volně vysemenit, nebo semínka z uschlých tobolek vytřeseme a sami určíme, kam je příště vysejeme.

Kohoutek je oblíbeným cílem motýlů, kteří mají oproti ostatnímu hmyzu dlouhý sosák a dostanou se hluboko do květu. Ráda ho navštěvuje i podivuhodná dlouhozobka svízelová, která při sání nektaru neúnavně třepetá křídly, aniž se na okamžik zastaví. Kohoutek však neobdarovává hmyz pouze sladkou šťávou, ale také cenným stavebním materiálem, chlupatým porostem ze stonků a listů. Ten si včely samotářky zvané valchářky seškrábnou kusadly a v klubíčku odnesou do hnízdních komůrek ve dřevě, v dutých stéblech nebo ve spárách, kam kladou vajíčka.