Zmijovec - Amorphophallus

Zmijovec býval často pěstován našimi předky, dnes je pozapomenutou rostlinou. Z podzemní hlízy vyrůstá skvrnitý stonek podobný hadí kůži, na jehož konci se rozvine deštníkovitý list. Zmijovec prospívá v polostínu, na místě s ranním, či večerním sluncem. Letní polední slunce může popálit listy. Zmijovec pěstujeme ve větším květináči, případně jej můžeme vysadit na jaře, jakmile pomine nebezpečí mrazíků, do záhonu, kde hlíza naroste a zesílí mnohem více, než v nádobě. Vhodná je výživná, propustná, vlhčí zemina. Na podzim začne list se stonkem žloutnout a zasychat, tehdy hlízu, která není mrazuvzdorná, vyryjeme ze záhonu, nebo celý květináč přeneseme do chladného, bezmrazého prostoru, kde přezimuje. V předjaří ji zasadíme do nové zeminy a začneme opatrně zalévat. Pokud je hlíza dostatečně silná, vytvoří nejdříve květenství a po odkvětu nový stonek s deštníkovitým listem.